Teorie biodynamické body-psychoterapie

Trávení a psychoperistaltika

Paul Hidira Hiss, Waltraud Hiss

Přeložila Květa Palusková

Úvodní teze

Psychoperistaltika (PP) je jednou z nejdůležitějších principů biodynamické psychologie. Táhne se, jak říká Gerda Boyesen, jako červená nit biodynamiky. Přesto existují v biodynamické psychologii ještě mnohé nejasnosti a otevřené otázky fungování psychoperistaltiky. Důležitou nevyjasněnou otázkou je, zda psychoperistaltika oproti zažívání představuje vlastní oddělený systém, a v jakém vztahu jsou tyto dvě funkce navzájem. Naše teorie k této problematice je taková, že zažívání a psychoperistaltika představují jeden systém, který lze interpretovat z psychologického nebo fyziologického pohledu. Každé zažívání je tudíž také psychické zažívání a obráceně. Toto se pokusíme dál objasnit. Jako první bod k této teorii představujeme fungování zažívacího procesu.

Procesy zažívání

Místo, ve kterém hlavně zažívání probíhá, je tenké střevo. Potrava se dostane ze žaludku a potom je smíchána se žlučí a pankreatickými a střevními šťávami, zředěna a rozložena na stravitelné látky. Tyto jsou profiltrovány střevní stěnou do krevního oběhu a jeho prostřednictvím k jednotlivým tkáním. Zbytek se transportuje tlustým střevem dále, je v této části těla zahuštěn a vyloučen. Tenké střevo je asi 6 m dlouhé. Přijatá potrava se do něj dostane přibližně po 4 hodinách od požití potravy a za další 4 - 6 hodin dosáhne tlusté střevo.

Pohyb obsahu střev se odehrává prostřednictvím rytmického stahování a povolování (peristaltická vlna) střevní stěny. Tato tzv. peristaltika nebo peristaltická vlna je způsobena opakovanou změnou mezi kontrakcí (stažením) a relaxací (uvolněním) střevní stěny. Hladká svalovina střev je uspořádána ve vnitřní vrstvě cirkulárně a ve vnější vrstvě podélně. Pohyb svaloviny je řízen nervovým svazkem plexus myentericus vegetativního systému. Tento plexus se nachází ve výši kosti křížové. Navíc se ještě hladké svalové buňky samy ovládají vlastním regulačním mechanismem. Tento slouží k tomu, že po dosažení určité míry roztažení střeva (např. nahromaděnou potravou) následuje automatická kontrakce. Takže se zabrání nadměrnému roztažení.

Zvuky, které slyšíme, když se položí stetoskop na břicho, jsou tedy zvuky z pohybů tekutého střevního obsahu v tenkém střevě. Zvuky vznikají peristaltickými pohyby. Fungování, délka a intenzita peristaltiky a způsob vzniku zvuků jsou řízeny vegetativním nervovým systémem. Význam, který vegetativní nervový systém a především peristaltika má pro zpracování emocionálního stresu, patří k nejvýznamnějším objevům Gerdy Boyesen.

Vegetativní nervový systém - dynamická rovnováha mezi sympatikem a parasympatikem

Hlavní úloha vegetativního nervového systému spočívá v řízení hlavních elementárních funkcí člověka pro jeho přežití. Tento nervový systém řídí tělesné funkce, jakými jsou dýchání, zažívání, látková výměna, krevní oběh, sekrece, rozmnožování a sexualita. Mimo to je zodpovědný za harmonickou souhru funkcí všech orgánů v těle. Je těsně spjatý s duševními pochody, což se velice výrazně projevuje na fenoménech jako např. pocení při strachu nebo bušení srdce. Sestává ze dvou podsystémů – sympatiku a parasympatiku. Tyto oba systémy pracují vždy současně. Není to tedy tak, že ve stresové či mobilizující situaci by pracoval pouze sympatikus a parasympatikus by byl v klidu. Je to pouze tak, že sympatikus v tomto momentu je dominujícím systémem. Ve zdravém organizmu se nacházejí sympatikus a parasympatikus v dynamické rovnováze, při které každý systém podle nároku dané situace je připraven k reakci. To se dá dobře znázornit na příkladu emocionálního cyklu.

Emocionální cyklus

Jestliže stimulační podnět zasáhne organizmus, reaguje organizmus napětím a pohotovostí k aktivitě. Na fyziologické úrovni to znamená, že se aktivuje sympatikus a stane se dominantním systémem v těle. To způsobí, že tělo dá k dispozici energii nahromaděnou ve formě cukru. Tato rychle dosažitelná energie posílí sílu srdce a celý krevní oběh. Bronchy se rozšíří a mohou nabrat více kyslíku. Kosterní svaly jsou lépe prokrvené, krevní srážlivost se aktivuje atd. Naproti tomu jsou systémy, které jsou pro tyto aktivity nepotřebné, jako střevní peristaltika a vylučování, ty jsou potlačeny. Na každé úrovni (svalové, fyziologické a biochemické) se připraví tělo na aktivní činnost. Když toto “nabití“ těla najde své vyjádření v určité aktivitě, tak dochází k vybití a poté v ideálním případě k uvolnění a odpočinku. A v této odpočinkové fázi dominuje již parasympatický systém. Ten způsobí, že zásobník tělesné energie se znovu naplňuje. Nastupuje čištění těla, vylučování a odpočinek. Tato fáze rovněž umožní emocionální uvolnění a emocionální odpočinek a tím se emocionální cyklus naplní a uzavře.

A z toho je zřejmé dvojí poznání:

• Stresový vzorec je komplexní jev nebo proces, ve kterém působí jak tělesné, psychologické, tak také emocionální a psychické aspekty nerozlučně pospolu. Aktivace a uvolnění jsou vždy současně jak tělesné, tak emocionální pochody.
• Takže rovněž zažívání je vždy jak zažívání potravy, tak zažívání emocionální. Jelikož zažívání potravy je možné pouze prostřednictvím aktivace parasympatického systému, stává se komplexem tělesného a duševního pochodu, který zahrnuje jak emocionální uvolnění, tak psychoperistaltické aktivity. Funkční jednota těla a duše, o které mluví Wilhelm Reich, je tedy také funkční jednota peristaltiky a psychoperistaltiky.

Co se tedy stane, když terapeut např. klienta ošetřuje na zádech a při tom vyvolá peristaltické zvuky nebo je zesílí? Masáží nabudíme parasympatickou aktivitu a tím vyvoláme zesílenou peristaltiku. V této parasympatické aktivitě je také celá řada jiných fyziologických a biochemických procesů, takže současně nastává čištění vaziva od toxických zbytkových látek (katabolitů) a další pochody.

To byl geniální objev Gerdy Boyesen, když popsala tyto různé pochody jako jeden společný psychofyziologický proces. Společný článek mezi emocionálním a tělesným procesem je vegetativní systém a peristaltika je biofeedback tělesně duševního systému. Takže tato teorie psychoperistaltiky je v souladu s všeobecně uznaným vědomím medicíny o fungování vegetativně nervového systému. Ale biodynamická teorie jde ještě dále, obzvláště v tom, že člověka považuje za energetickou bytost.

Proudění životní energie

Biodynamická psychologie uznává existenci životní energie. Cíl terapie spočívá v tom, umožnit znovu její volný tok. K tomu patří také psychoperistaltické čištění těla a odbourávání vrstev od účinků šokového reflexu na všech úrovních těla. Tato životní energie není nic abstraktního, není to neuchopitelná látka, která projde naším tělem. My ji vnímáme víceméně jako tělesně duševní a duchovní fenomén všech životních bytostí. Tento fenomén se manifestuje na různých úrovních. Když jej vztáhneme na tělesnou úroveň člověka, znamená volný tok životní energie, že svaly mají zdravé napětí (tonus), dech může volně proudit, sympatikus a parasympatikus stojí v dynamickém vyváženém poměru, že výměna látková a krevní oběh dobře fungují, že tělo reaguje na stresové situace přiměřeně a může se potom znovu regenerovat atd. Tyto tělesné a vegetativní procesy jsou jeden aspekt a důležitý výraz životní energie.

Tento aspekt využívá psychoperistaltická masáž. Masáž čistí tělo na biochemické a fyziologické úrovni a čistí obrazně řečeno „tělesné kanály“ životní energie. Pocit proudění jako výraz proudění energie, je současné aktivování parasympatiku a sympatiku, tedy uvolnění a vitalizace zároveň.

Životní energie se ale nedá redukovat na aktivitu vegetativního nervového systému. Má na tělesné úrovni ještě jiné formy a vzorce proudění, které neodpovídají porozumění západní medicíny o nervovém systému. Mezi takové formy a vzorce patří např. meridiány čínské akupunktury a také biopole, které je spojeno jasně s psychoperistaltikou. Jakým způsobem se to děje, je jedna z mnoha otevřených otázek této problematiky. Je zde tedy ještě bohaté pole působnosti pro nové objevy a zkušenosti. Právě to, že člověk a všechny živé organismy jsou energetickými bytostmi, je jedno z nejnapínavějších témat, o které se naše vědění musí v příštích desetiletích ještě rozšířit.

Nerozlučně spojeny s tělesně vegetativními aspekty jsou také aspekty emocionální, sociální, spirituální životní energie. Tedy schopnost k volnému emocionálnímu výrazu, schopnost výměny kontaktů s jinými lidmi, schopnost milovat a konečně schopnost zažívat spojení být v jednotě se světem, vesmírem a všehomírem. To je bohatstvím biodynamické teorie, že se lze na každé této úrovni pohybovat a poznat spojení mezi těmito schopnostmi.

Shrnutí

Doufáme, že jsme ukázali, že základ psychoperistaltiky leží ve fungování vegetativního nervového systému, a z toho vyplývá náš závěr, že zažívání a psychoperistaltika jsou jen různé úhly pohledu jednoho společného psychofyziologického děje v lidském organizmu.

Na začátek stránky

Na přehled všech článků o teorii biodynamické body-psychoterapie