Teorie biodynamické body-psychoterapie
Primární osobnost
Gerda Boyesen
Bøyesen Verlag. Studientexte in Biodynamischer Psychologie®️, Band 1 - 3, www.BoyesenVerlag.com, poprvé zveřejněno v Journal of Biodynamic Psychology, Nr.3, Winter, 1982, Biodynamic Psychology Publications, London 1982
Přeložila Silvie Struková
V biodynamické psychoterapii máme koncept primární osobnosti, nicméně panuje kolem něj určitý zmatek a nejistota. Pokusím se tedy tento koncept a jeho použití konkrétněji popsat.
Než začnu, řeknu pár slov o tom, čím primární osobnost není. Někteří lidé mají dojem, že primární osobnost disponuje primitivními a syrovými emocemi a ví přesně, co chce, bez ohledu na druhé. Tak tomu není. Je to naprosté neporozumění podstatě primární osobnosti.
Zmatek panuje také ohledně toho, co Wilhelm Reich nazýval “genitálním charakterem”. Tento pojem byl též dezinterpretován a používal se pro popis člověka, který si bere, co chce, a vyjadřuje své emoce a hněv bez ohledu na druhé. To není to, co měl Reich na mysli. Jeden norský spisovatel a člen reichiánských kruhů v Norsku popsal genitální charakter, jako by to byl psychopat. Popis genitálního charakteru také vedl lidi ke kompulzivní amorálnosti s důrazem na sexuální potenciál, což někdy vedlo k tomu, že si lidé brali život, protože nemohli dosáhnout „správného“ orgasmu, a tak, podle své představy, uvolnění potenciálu genitálního charakteru. To je další přehnaný nárok superega.
Před tím, než popíšeme aspekty primární osobnosti, je důležité zdůraznit, proč tento koncept držíme ve svých myslích – a srdcích. Zatímco na jedné straně je primární osobnost nejvyšším lidským potenciálem (kterého jsme si vědomi), na druhé straně má aspekty primární osobnosti ve větší či menší míře každý člověk ve svém každodenním životě. Nejsou nedosažitelné, jsou zde. Takže ve své práci potřebujeme tyto elementy hledat, rozpoznávat a navazovat s nimi kontakt. Tím podporujeme nejenom tyto aspekty, ale celou osobnost. Lidem to dává více síly, odvahy a sebepřijetí, aby se mohli podívat na neurotičtější a temnější stránky svého charakteru (sekundární osobnost) a pracovat s nimi .
Můžeme jim pomoci nahlédnout, které aspekty chybí nebo byly přeměněny, a proč se tomu tak stalo. Můžeme jim pomoci růst; osvobodit další aspekty primární osobnosti, které se v nich skrývají; pomoci jim spojit se s těmito aspekty, takže mohou odhodit své zábrany a strachy a postupně, krok za krokem, konstruktivně směřovat ke svému vlastnímu potenciálu a naplnění.
To je tedy naším záměrem a důvodem, proč potřebujeme koncept primární osobnosti a všech jejích podob. Můžeme ji tak rozpoznat v druhých i v sobě.
Primární osobností myslím člověka, který se neodtahuje ani neizoluje od své životní energie a „proudění“ („streamings“), které je s ní spojeno – od jemných pocitů chvění, brnění či tetelení v těle, které nám říkají, že jsme naživu; procesu, který se většinou odehrává v dětství. Je to člověk, který je v kontaktu se svým libidem a jeho cirkulací, se slastí plynoucí z toho, že je ve svém prostředí, a získané z účasti na každé situaci. Je to člověk, který tento proces v sobě ani v druhých nezrazuje ani nepopírá. Disponuje přirozenou radostí ze života, euforií, která je zároveň praktická a pragmatická. Je „uzemněná“.
Primární osobnost je zvědavá, nebojí se ničeho nového. Je také flexibilní a unese neočekávané, není defenzivní, ale umí se chránit. Má základní pocit důvěry, bezpečí, stability a poctivosti. Takový člověk může otevřeně dávat i brát. Disponuje odhodlaností a lehkostí a jeho přítomnost přitahuje a obdarovává druhé. Na aurické rovině je červená a modrá energie v rovnováze, což znamená, že zemité i spirituální energie jsou vyvážené a pracují ve vzájemném souladu. Zažívá potěšení z práce i odpočinku, jemnou euforii a opojení slastí že života.
Může být člověkem plným úžasu ze života a být plně v kontaktu se svou dětskou stránkou, a zároveň nemá potíže být dospělým. U takové osoby dochází k integraci dvou stránek osobnosti, anima a animy, mužské a ženské stránky, inspirace a akce. Nemá potíže říct „ano“ ani „ne“, „chci“ ani „nechci“. Nemá rigidní vůli, nemusí si hledat vlastní cestu za každou cenu, může být silný a flexibilní, rozhodný a jemný, prosazující se i kooperativní.
Všichni máme tyto atributy v sobě, i když někdy jsou díky naší výchově nebo životním cílům trochu pokřivené. Nejvíce potřebujeme schopnost vyvažovat, regulovat sebe sama. Díky této schopnosti se nebudeme fixovat na žádný z těchto aspektů; když je jeho role naplněna, ustoupí do pozadí a na jeho místo nastoupí jiný aspekt. Cílem naší práce s lidmi je rozpoznat aspekty, které jsou rigidní nebo chronické, a pomoci jim se trochu uvolnit, aby se do popředí dostal nový potenciál. Důležité je také rozpoznat, co schází: pochopit, jak člověk kompenzuje své ztráty, a pomoci mu, aby dovolil chybějícímu aspektu vynořit se zpoza obran, které mu doposud bránily v jeho využití. Musíme si tedy nejen uvědomovat různé aspekty primární osobnosti, ale také ji chápat v její celistvosti. Pokud se nám takové poznání a povzbuzení podaří sdělit, velmi to usnadní terapeutický proces a umožní to dalším stránkám primární osobnosti, aby se vynořily.
Primární osobnost si nevybudovala charakterový pancíř, který je držen svaly a jinými tkáněmi těla. Takže každá buňka je naplněná energií a může volně plynout. Tkáň jako taková je měkká a citlivá a není naplněná neurotickým odpadním materiálem. To znamená, že každý kreativní podnět se může zevnitř snadno vynořit na povrch a být „sebeaktualizován“. Díky tomu člověk neskončí frustrovaný sám sebou a nestává se svojí vlastní obětí. Může také snadno přijímat podněty zvenčí a přiměřeně na ně reagovat, přičemž není brzděn napětím či strachem zadržovaným v těle. Primární osobnost funguje naplno a aktualizuje svůj vlastní potenciál.
Je přirozeně přátelská, protože miluje druhé lidi a je s nimi ráda. Rozšiřuje svůj život, práci a vědění. Má také schopnost zajistit si soukromí, pokud ho potřebuje, a to beze strachu ze samoty. Může se cítit naplněná láskou, mírem a energií, když je o samotě, bez toho, aby se cítila osamocená, ačkoli pokud se tak stane, dokáže prožívat i toto. Má důvěru v život a lásku k životu. Tyto fluktuace jsou plně prožívány. Nebojí se smrti a přijímá ji jako přirozenou součást života.
Primární osobnost disponuje tím, co nazývám „nezávislým stavem blaha“ („independent well-being“), v kontrastu se sekundární osobností, která je více neurotická, a nezávislý stav blaha neprožívá. Namísto toho je uspokojení jejích potřeb závislé na lidech a věcech okolo. Sekundární osobnost není v kontaktu se svým „prouděním“ („streamings"). Důvodem je, že i když je energie přítomna, neproudí tkáněmi těla volně, protože má sklony být utlačovaná odpadním materiálem a omezená tělesným napětím, organickými projevy neurózy.
Primární osobnost je také etickou osobností, což znamená, že nemyslí pouze na sebe a své vlastní potřeby. Je altruistická bez toho, aby své vlastní přirozené potřeby mařila a obětovala. To je součástí dříve zmíněného dávání a braní. Je zde přirozená čistota a řád, které nejsou nařízené zvenčí. Člověk také není uvízlý ve falešných představách o osvobození, které sugerují, že je třeba žít v bídě a popírat sám sebe.
Zjevné jsou také další „spirituální“ kvality, které pocházejí z kontaktu s vlastním instinktivním self a nevědomím, s primitivní stránkou a animálními popudy. Tento kontakt přesahuje sám sebe i člověka směrem k vyššímu self a spirituální stránce. Tyto dvě stránky se navzájem doplňují a jsou v rovnováze. Primární osobnost je „otevřená“ sexuálně; nejen po fyzické stránce, ale také k více transpersonální nebo transcendentní sexualitě – tantrické. Srdce je také „otevřené“ a nikoli „zavřené“. Taková osobnost umí milovat. To je nezbytnou, ale nikoli postačující podmínkou. Otevření třetího oka přináší duchovní rozměr intuice a kontaktu s vyšším self a tím pádem i se spirituální stránkou člověka. Dotýká se „dimenze věčnosti“ a je jí motivován: krásou, soucitem, laskavostí, vznešeností a vášní. „Proudění“ životní energie v těle může nyní směřovat ven a s ním jde i naše uvědomování. Dostáváme se do interakce s něčím větším než jsme my sami. Naše vjemy se rozšíří za hranice našich fyzických těl, naše vnímání za hranice naší mysli.
Na širší rovině je zde pocit jednoty s celým vesmírem a člověk již není izolovaným jedincem. V lidském slova smyslu to znamená přirozené vědomí lidství a lásku k němu, a občas také zlost na ty, kteří toto v druhých zneužívají. Je zde empatie s utrpením druhých v kombinaci s odhodláním bojovat se zlem na světě, bez toho, aby se jím člověk cítil přemožený, a v rámci limitů reality a vlastní kapacity člověka uvědomovat si svůj potenciál. Součástí primární osobnosti je světec, mučeník i hrdina – dobyvatel.
Primární osobnost je schopná zejména usmiřovat protichůdné charakteristiky. V rámci self integruje různé fáze kabalistického Stromu života: Dítě, Kněžku a Krále – válečníka, Vůz a Císaře nebo Císařovnu. Tyto charakteristiky jsou různými způsoby přijímány a absorbovány a primární osobnost je využívá k tomu, aby v různých situacích dokázala naplnit svůj pravý potenciál. Všechny atributy náboženství, filozofie a obecných lidských cílů jsou součástí potenciálu primární osobnosti. Všechny si je uvědomujeme, a to nejen skrze naši kulturu, ale jsou také součástí našeho nevědomí. Tyto atributy jsou: trpělivost, spravedlnost, oprávněný hněv, láska, porozumění, hledání poznání, soucit, hravost, vášeň, humor… to vše je nám k dispozici. Musíme si je jen uvědomit.
Rozvoj primární osobnosti nemá žádné limity, až na to, že nejprve musíme odhodit naše omezení, náš pancíř a naše neurotické charakterové vzorce. První fází je kontakt s životní silou v nás, s prouděním. Odtud vývoj nikdy nekončí. Pokračuje dále a dále, začne být vzrušující a život odpovídá skrze synchronicitu. Začnou se dít neuvěřitelné věci. Není čas na nudu, nastupuje úžas a radost. Na tomto místě začíná růst důvěra v něco většího než jsme my sami a zdánlivá omezení materiálního světa nás již nesvazují. Tento proces se u každého člověka projevuje unikátním způsobem. Člověk je více v kontaktu s nějakým druhem univerzální moudrosti a s „hlubokým kolektivním nevědomím“, které je společné nám všem. Odtud získáváme vedení po naší životní cestě. Třetí oko a jeho intuice nás také vedou tím více, čím více jim důvěřujeme. S tím vším narůstá naše porozumění vesmíru, lidství, nám samotným i procesu života a smrti.
Je to opravdu přítomno, ve všech lidech a neustále. Jsme zrozeni s potenciálem k vnitřnímu štěstí, bezpečí a úžasu ze světa kolem nás. Můžeme část z toho ztratit, když jsme svázaní, příliš racionální, deprivovaní a tím pádem sebe-hledající. Může se stát, že se vnitřní oko oslepí a tajemná dimenze, díky které stojí za to život žít, naše vyšší vědomí je nahrazeno superegem. V tomto procesu nás vedou, ať už k lepšímu či horšímu, naši rodiče a učitelé. Naším úkolem, ať už v terapeutické nebo obecně lidské roli, je pomoci druhým se dostat s touto dimenzí do kontaktu. Tímto způsobem mohou rozlišit, co je či není dobré pro jejich vlastní růst směrem k uvědomování si aspektů primární osobnosti uvnitř jich samých. To je pro nás zdrojem radosti z naší práce. Radost z toho pomoci lidem navrátit se ke své primární osobnosti, která je pro každého sice unikátní, a přesto pro všechny společná, není nic menšího než jejich vlastní potěšení z toho, že ji mohou znovu zažít. Je to posvátná práce, protože muž i žena jsou posvátné bytosti, stejně jako živočichové a celá příroda. Jsou Božím stvořením a prací.
Na přehled všech článků o teorii biodynamické body-psychoterapie
