Teorie biodynamické body-psychoterapie
Co je biodynamická body-psychoterapie?
Mona Lisa Boyesen
Bøyesen Verlag. Studientexte in Biodynamischer Psychologie®️, Band 1 - 3, www.BoyesenVerlag.com, poprvé zveřejněno v International Foundation of Biodynamic Psychology „What is Biodynamic Psychology?“, Journal of Biodynamic Psychology, No. 1, Spring, 1980, London, 1980
Přeložila Eva Leňová z německého překladu Petera Freudla
Biodynamická body-psychoterapie vyvinutá norskou psycholožkou a psychoterapeutkou Gerdou Boyesen zkoumá a léčí psychologické procesy v kontextu celé šíře životních procesů člověka. Myšlenkové (mysl) a fyzické (tělo) procesy považuje za vzájemně se ovlivňující a integrující aspekty jednoho biodynamického vývoje.
Ztělesněná neuróza
Biodynamická body-psychoterapie se proto hodně zabývá fyzickým napětím a tělesnými omezeními, při práci s nimi používá speciální masáže a pohybové techniky a zvlášť velkou pozornost věnuje fyzickým projevům člověka.
Neuróza je totiž projevem nejen psychologického, ale i fyziologického vývoje: člověk je do slova a do písmene ztělesněním svých neuróz!
Každá emoce, každý šok, každá frustrace působí na psychologické i fyziologické procesy probíhající v člověku. Pokud opakovaně neprojevujeme emoce a neřešíme konflikty, stávají se jejich efekty chronickými. Stres se kumuluje ve vrstvách a nakonec se z něj rozvinou neurotické symptomy - v některých případech hlavně na fyzické úrovni, v jiných převážně na úrovni chování. To se zvlášť výrazně děje v raných létech života člověka, kdy dochází k ovlivňování nejen fyzického vývoje a růstu dítěte, ale zasaženy jsou také sféry duševní a emocionální.
„Primární osobnost‟ a svalový pancíř
„Živoucí jádro‟ neboli „primární osobnost‟ bývá až příliš často pohřbena pod „sekundární osobností‟, kterou si vyvíjející se dítě vytvoří, aby se lépe vyrovnalo se svým ne příliš přívětivým okolím.
Koncept „sekundární osobnosti‟ odpovídá pojmům charakterový a svalový pancíř Wilhelma Reicha. Těmi se člověk chrání nejen před útoky z vnějšku, ale také před svými vlastními nevítanými emocemi – nevítanými, protože je okolí nedokáže akceptovat. Dítě, které bývá často trestáno za to, že popustí uzdu svému hněvu, si například svůj hněv do slova „drží v sobě‟ tak, že zatíná svaly. Nakonec se proces zadržování hněvu stane součástí jeho fyzické struktury (svalový pancíř) a dítě už svůj hněv ani necítí (charakterový pancíř). Gerda Boyesen tuto představu dále rozvinula o svou koncepci tkáňového pancíře a pancíře vnitřností (viscerálního).
Emocionální cykly a psychoperistaltika
Ústřední představou biodynamické psychologie je koncept emocionálního cyklu, který se chápe nejen z psychologického úhlu pohledu, ale také jako fyzický proces. Příliv a odliv každé jednotlivé emoce s sebou přináší široce členěnou sekvenci fyziologických změn probíhající až po úroveň mikroskopických jevů, včetně vazomotorické reorganizace („emocionální krevní oběh‟). Když emocionální událost pomine, měly by se tělesné procesy vrátit opět do normálu – a ve zdravém organismu tomu tak také je. Plně překonat emocionální událost dokáže člověk pouze za předpokladu, že se fyzické účinky emocí z organismu opravdu „vyčistí‟.
Podle teorie Gerdy Boyesen hraje při těchto čisticích procesech rozhodující roli střevní peristaltika (tzn. kručení v žaludku a v břiše). Peristaltické vlny plní svou funkci v průběhu zažívání, objevují se ovšem také jako reakce na organický tlak spojený se stresem. Pro tento aspekt jejich funkce razila Gerda Boyesen pojmenování „psychoperistaltika‟.
Psychoperistaltika doslova „vyčistí‟ tělo od zbytkových efektů přetrvávajících po emocionální události. Tato psychoperistaltická fáze, kterou by měl být celý emocionální cyklus zakončen, ale může probíhat jen v podmínkách klidu a jistoty, tudíž jen tehdy, když se organismus nenachází ve stavu pohotovosti k poplachu.
Pancíř vnitřností a tkáňový pancíř
Žijí-li lidé v atmosféře naplněné stresem a konflikty a vlastně nikdy se necítí opravdu v bezpečí, dochází k omezení funkcí psychoperistaltiky.
Až nakonec dojde k tomu, že svaly vnitřností, jejichž úkolem je stimulovat psychoperistaltickou aktivitu, přijdou o svou schopnost reagovat na situace, kdy jsme pod tlakem. Dojde-li ke ztrátě této seberegulační schopnosti, nemůže se tělo nikdy plně zbavit následků stresu. Pokud je psychoperistaltická funkce neadekvátní, je neadekvátní také oběh tělních tekutin a nedochází ke správnému čištění tělesných tkání. Bioenergie proto nemůže volně protékat a dodávat vitalitu buňkám, což vede k narušení funkcí na buněčné úrovni. To je tkáňový pancíř.
Biodynamická body-psychoterapie
Biodynamická body-psychoterapie se přizpůsobuje potřebám jednotlivých klientů. K uvolňování tělesného pancíře (svalového, viscerálního a tkáňového pancíře) terapeuti velmi často používají speciální techniky. Během celé masáže sleduje terapeut pomocí stetoskopu přiloženého na podbřišek klienta velmi pečlivě projevy psychoperistaltiky. Zaznamenávané zvuky se vyznačují překvapivou různorodostí – představují téměř samostatný ucelený jazyk. Objevují se jako reakce na různé formy dotyků použité terapeutem. Ukazují zároveň, nakolik se mu podařilo masážními dotyky aplikovanými na určitou část těla, do níž byla zatlačena a zadržena energie v minulosti prožité emoce, tuto zadrženou energii uvolnit k fyziologickému vybití prostřednictvím psychoperistaltiky. Terapeut se při práci zaměřuje na to, aby podnítil co nejvíce psychoperistaltických zvuků, a tím postupně čistí tělesné tkáně od „zbytků stresu‟ ze starých neuzavřených emocionálních cyklů.
Jakmile se tělesný pancíř po jednotlivých vrstvách uvolní a bioenergie začne volněji protékat, objeví se „biodynamický vztlak‟ (updrift) doposud potlačené energie. Je-li tento příliv energie dostatečně silný, může masér přerušit práci a místo toho pobídnout klienta, aby se zaměřil na své vlastní „stimuly zevnitř‟ a dovolil jim plně se rozvinout a projevit. Tyto „stimuly zevnitř‟ představují projevy živoucího jádra v člověku, které teď velmi naléhavě vyžadují, abychom je vzali na vědomí.
„Stimuly zevnitř‟ se mohou objevit v jakékoli formě, od drobných svalových záškubů nebo slabých stop vzpomínek až po mocný expanzivní dech či výbuchy hlubokých citů. Někdy na povrch vědomí znovu vystoupí minulé události a pocity, o nichž jsme se domnívali, že jsme je dávno zapomněli, ale které jsme místo toho potlačili a pohřbili v těle. To často přináší pochopení a opravdu hlubokou psychologickou očistu. Jindy se terapeutický proces odehrává hlavně na orgánové úrovni.
V obou případech představuje biodynamická body-psychoterapie proces zásadního biologického čištění: do té míry, do jaké se neuróza „vyčistí‟ ven z těla, se osvobodí živoucí jádro organismu od svých omezení a znovu se objeví ne-neurotická, primární osobnost, která se teď konečně může skutečně obhájit a vyjádřit.
Na přehled všech článků o teorii biodynamické body-psychoterapie
