Teorie biodynamické body-psychoterapie
Přenos a protipřenos mezi mužem a ženou při biodynamických masážích
Mona Lisa Boyesen
Bøyesen Verlag. Studientexte in Biodynamischer Psychologie®️, Band 1 - 3, www.BoyesenVerlag.com, poprvé zveřejněno v DIALOG. Zeitschrift für Biodynamischer und Transformationelle Psychologie. Bd.2, Heft 1. Oldenburg: Transform, 1990. S. 83-96
Přeložila Eva Leňová
Úvod
K diskuzním okruhům probíraným na kongresu Německé společnosti pro biodynamickou psychologii v květnu 1989 bylo zařazeno téma „Přenos a protipřenos mezi mužem a ženou během masážního ošetření“. A protože se na toto téma necítil nikdo jiný dostatečně připravený, souhlasila jsem, že se ujmu vedení diskuze. S ohledem na skutečnost, že jsem se biodynamickým masážím v uplynulých letech hodně věnovala, jsem to prostě nemohla nechat jen tak být. Cítila jsem „morální“ povinnost zvednout ruku a postavit se za své názory. Jak už jsem zmínila v úvodu své přednášky odpovídalo přání převzít tento úkol primárnímu impulzu – nedokázala jsem zmíněný předmět prostě mlčky přejít. Krátce na to se objevila i sekundární reakce: Proč jsem se do téhle situace dostala? Na kongresech nemá člověk moc času na to, aby se stáhnul do ústraní a přemýšlel – a určitě ne o tématu, které je stejně staré jako lidstvo samo: vztah mezi mužem a ženou. Buď jak buď, v neděli odpoledne jsem objasnila některá svá základní stanoviska. Na to, abych se svým úvahám mohla věnovat obšírněji, bych byla potřebovala lepší přípravu. Tu jsem dohnala v následujících týdnech, během nichž jsem se pokusila svou přednášku shrnout. Výsledkem byl dlouhý článek, z něhož bych tu ráda představila několik úryvků.
Na zmíněném kongresu bohužel nezůstal čas na následnou diskuzi, přestože se účastníkům ze samého přemýšlení kouřilo z hlav a jejich přání vyměňovat si nápady bylo evidentní. Myslím, že mezi nimi později došlo k mnoha spontánním diskuzím, v nichž se nejspíš pokračuje dodnes. Dokud se budou muži a ženy vzájemně přitahovat, budou jejich vztahy nejspíš trvalým předmětem živých rozhovorů a mnoha sporů. Níže uvádím některé ze svých základních myšlenek k danému, v psychoterapii zaměřené na tělo výjimečně komplexnímu a spornému tématu.
Co je a co není přenos
Vlastně již samotný název zmíněné diskuze je pro mě matoucí. Myslím, že odvádí od oboru, který mnoho terapeutů – stejně jako já sama – nazývá terapeutická masáž. Její název – ač výjimečně zajímavý – považuji nicméně za irelevantní a ve svém textu se budu věnovat tomu, proč je podobně zajímavé téma v kontextu biodynamických masáží naprosto bezvýznamné.
Podle toho, jak chápu každou terapeutickou masážní práci – ať již biodynamickou nebo jí příbuznou – nedochází při ní k žádnému relevantnímu přenosu z klienta na terapeuta a nemělo by tudíž docházet ani k žádnému protipřenosu. Pokud by se během masážního sezení zřetelně projevila přítomnost přenosu a protipřenosu, bylo by lepší pocity účastníků ignorovat, a to hlavně v případě, že chce terapeut v masáži pokračovat. Jestliže bere terapeut přenos vážně a pojme ho jako součást masážního ošetření, překračuje hranice oboru terapeutické masáže a vstupuje na pole psychoterapie – psychoanalýzy a vegetoterapie. K tomu je oprávněn pouze v případě, že to odpovídá jeho terapeutickému záměru a krom masáží vystudoval také psychoterapii. Otázka zní: je tomu tak? Může přenos využít terapeutickým způsobem? Odpovídá to jeho terapeutickému záměru? Je to „terapeutické“? A není-li toho schopen/schopna – proč se do toho vůbec chce pouštět?
Druhá otázka zní: Je masáž poskytována jako samostatná forma (fyzio)terapie? V tom případě v ní nemá přenos co dělat a neměl by se tématizovat. Nebo je poskytována jakou součást v rámci psychoterapie zaměřené na tělo? Je-li tomu tak, má práce s přenosem svůj terapeutický cíl. Ve své přednášce bych se chtěla zaobírat výše uvedenými otázkami.
Tématu přenosu a protipřenosu se teď budu věnovat z hlediska situace, kdy je masážní práce samostatnou terapeutickou metodou a téma vztahu mezi mužem a ženou je v ní tudíž irelevantní a mělo by se s ním tak také zacházet. Otázka pohlaví se stává tématem pouze v případě, že se jí během sezení tematicky věnujeme a zaměřujeme se na ni. Může se jednat o terapeutickou situaci, které se ovšem může změnit také v protiterapeutickou a značně matoucí. Někdy se dokonce může stát, že potřebu zabývat se tématem přenosu má terapeut větší než klient. Jakmile k tomu dojde jsou „v tom oba společně“. Pak je potřebná analýza, interpretace, intervence. Kde je přenos, existuje i protipřenos. A protipřenos pak také stimuluje reakce – totiž: protipřenos toho druhého. Terapie se mění v extrémně složitou a vyžaduje velkou terapeutickou dovednost.
Přenos existuje vždy. Čím víc se vytahuje do popředí a čím víc se na něj zaměřujeme, tím silněji je přítomen. Má-li přenos obsah: „Já jsem žena a ty jsi muž“, zamotáváme se do toho nejsložitějšího předmětu úvah všech dob. Vztah mezi mužem a ženou je vždycky fascinující, ale složité téma. A čím víc se mu věnujeme, tím složitějším se stává, o to už se příroda postarala. Už když o něm mluvím jako „pozorovatel“, je to dostatečně složité – úkol se stává téměř nemožným, když se do toho člověk „zamotá“. Protože však existuje také protipřenos, je v tom vlastně terapeut/terapeutka zamotaný v každém případě.
Přítomnost muže a ženy v uzavřené místnosti za situace, kdy je jeden z nich nahý nebo polonahý, může být terapeutická pouze tehdy, když se neodkrývá víc než to, co člověk vidí. A to platí ve fyzickém i psychologickém smyslu. Nemá-li se tedy masážní terapie příliš zkomplikovat a příliš se vzdálit od svého původního účelu, doporučuje se udržovat jednoduchý vztah a tomu, co se v druhém člověku odehrává, co se týče naší vlastní osoby, nevěnovat nijak zvlášť velkou pozornost.
Mezi dvěma lidmi existují vždy jisté vzájemně si odporující city – proto také vždy existuje přenos a projekce jako zdroje materiálu, s nímž je možné pracovat. Otázkou zůstává, zda to chceme a pokud ano, jak? V oblasti biodynamické body-psychoterapie je masáž považovaná za terapeutický nástroj, který nezahrnuje žádné psychoterapeutické interpretace přenosu a projekcí. Víme, že se při sezení podobné pocity objevují, během masážní práce se však nepojmenovávají, nevyhodnocují ani neanalyzují, protože terapeutický léčivý efekt biodynamické masáže je založený na „organickém kontaktu“ mezi klientem a terapeutem, který sice vzájemné city implikuje, ovšem nijak se nevyjadřují a nehovoří se o nich.
Díky vzájemné přitažlivosti mezi muži a ženami může sice zmíněný „organický kontakt“ po nějakou dobu obsahovat erotickou složku, ta ovšem rozhodně nepůsobí zmatky a nemá se z ní dělat víc, než je. Provádí-li se masáž v páru, kdy jsou klient a terapeut různého pohlaví a kdy se zachází s odlišností pohlaví jako s implicitním faktem, může přeskočit zvláštní jiskra, díky níž získají eros a sexualita prostě o něco větší psychický prostor k expanzi než při masážních sezeních páru stejného pohlaví. Skryté hry svádění, odmítání a ovládnutí mezi mužem a ženou si mohou při terapeutické výměně stejně dobře najít jiné kanály. Dokud se celá záležitost ovšem při sezení „nenafukuje“, nezmění se jiskra nikdy v plamen. Dobrý masážní terapeut, který je s osobou, již ošetřuje, skutečně v kontaktu, dokáže kvalitu přenosu a protipřenosu správně využít, ovšem zároveň jejich projevy neutralizovat.
Terapeut jako nástroj
Ve vztahu terapeut – klient tělesné doteky vyvolají přenos a protipřenos – především mezi mužem a ženou. A protože masáž vyžaduje použití doteku, můžeme proto říct, že jsou momenty vzájemného přenosu během masážního sezení na obou stranách prostě vždy přítomné. Pocity s nimi spojené se ovšem zesilují pouze tehdy, když se vědomě tématizují. Masírující osoba proto jako terapeut zachovává etický postoj „instrumentality“, „je prostředkem sloužícím jistému účelu“. To znamená, že funguje jako nástroj, který má klientovi pomoci dostat se do kontaktu se svými vlastními pocity a vjemy, a nijak je osobně ani terapeuticky nezaměřuje na sebe. Takový postoj vytváří důvěrný vztah s klientem, který existuje mimo projekce a přenosy. Eliminuje jeho strach z toho, že je někomu vydán na pospas, a redukuje tak odpor proti terapii a terapeutovi. O přenosu nebo projekci se tedy nemluví a nedostávají se nijak do popředí – a to ani tehdy, když jsou výrazné a citelné. Díky tomu mohou být ze strany terapeuta „neutralizovány“ a klient si je může znovu „převzít“. Terapeut říká: Pomůžu ti navázat vztah sám se sebou. Neříká: Pomůžu ti navázat vztah se mnou. Říká: Pomůžu ti navázat kontakt s tvými vlastními pocity.
Poselství, které různí terapeuti vysílají směrem ke klientům, se může individuálně lišit, ale ve skutečnosti je to právě tento jejich přístup, který určuje kvalitu a intenzitu přenosu. Ukazuje klientovi, zda se bude přenos regulovat, modifikovat, potlačovat nebo vyjadřovat a reflektuje záměr terapeuta nevšímat si přenosu, akceptovat jej, přijímat nebo provokovat. Úmysl terapeuta provádějícího masážní terapii („pomohu ti dostat se do kontaktu s vlastními pocity“) je proto jiný, než při psychoanalýze („pomohu ti utřídit si vlastní pocity“) nebo psychoterapii („pomohu ti tvé pocity vyjádřit“). Různé záměry s sebou nesou různé přístupy a různé terapeutické postoje.
Stručně řečeno, v psychoterapii jsou projekce a přenos důležité elementy, s nimiž při sezeních pracujeme a v případě potřeby klientovi pomáháme vyřešit pro něj známý konflikt i prostřednictvím pocitů, které má vůči terapeutovi. Naproti tomu ale při biodynamických masážích se stejnou důležitostí necháváme projekce a přenosy mimo, aby mohl klient svou pozornost směřovat na sebe a svými pocity vůči terapeutovi celý proces neblokoval. Toto je důležitý, základní rozdíl, který bych chtěla dále ještě lépe objasnit.
Vnitřní „přenos“ a transformace.
Co je v klientovi během masážního ošetření vždy důležité, je jeho vnitřní proces sebeuvědomování a sebeléčení, a ten se musí tu a tam vyjádřit a probrat. Většinou celý tento proces probíhá v tichu myšlenek, pocitů a vjemů, které se objevují a mizí, a v jejichž průběhu si klient sám pro sebe rozvíjí nějaký pocit. Takže dochází spíše k „pohledu dovnitř“, „internalizaci“ než k „projekci“. A „přenos“ se odehrává v rámci této cesty do sebe: proměnou nálady z radostné nebo ustarané, přeměnou napětí v uvolnění - ze ztuhlých svalů nebo necitlivosti do oživlých svalů a schopnosti vnímat. „Přenos“ psychoenergetických blokád do osvobození od vzpomínek a přeměna myšlenek. To vše je projevem proudu života, který byl do té doby zadržen ve svalových a mentálních napětích. Tak také dochází k „přenosu“ sexuálních stagnací do osvobozených sexuálních energií (nebo libida), tím se zároveň osvobozují erotické a sexuální pocity a zvýší celková smyslnost a citlivost člověka. Skutečnost, že se v přítomnosti terapeuta jiného pohlaví podobné pocity objeví, může být pro klienta/klientku velmi matoucí. V takovém případě může být informace o „instrumentalitě“ a „neutralizaci“ velmi důležitá a umožnit akceptování a důvěru.
Jestliže jsou všechny podobné nové a intenzivní pocity pozývány nebo provokovány nebo se s nimi zachází jako s přenosem na terapeuta (který pak sám za sebe může reagovat protipřenosem), vzniká velmi rychle nebezpečí, že se z našeho úžasného procesu osvobozování stane pro klienta nová emocionální past nebo konflikt. Měl by si teď totiž své nově se probouzející sexuální pocity a svou erotiku nejen „utřídit“, ale ještě se ospravedlňovat a nechat svůj vztah k terapeutovi analyzovat.
Jedná se o velmi důležitý bod, který by si měli uvědomit obzvlášť terapeuti, kteří přehnaně zdůrazňují hodnotu přenosu a trvají na tom, že jej zařadí do práce s tělem a masáží. Pro zkušeného body-psychoterapeuta a psychoanalytika může mít práce s přenosem velkou terapeutickou hodnotu. Ale do přístupu terapeutických masáží rozhodně nepatří potřeba soustřeďovat se během sezení na vztah mezi klientem a terapeutem nebo se zabývat tématem vztahu muže a ženy v situaci, která je natolik delikátní, jako je masírování.
Eros
V průběhu masážního sezení mohou být erotika a sexualita celkem jasně přítomné. Pokud by tomu tak nebylo, odvážila bych se tvrdit, že něco není v pořádku. Ano, řekla bych, že by něco vážně chybělo.
Pracujeme s klienty, abychom osvobodili jejich svázanou životní sílu, jejich psychosexuální energii, jejich potlačené libido a vrátili jim schopnost prožívat radost, potěšení a pocit fyzické a psychické pohody. Proč bychom tedy měli reagovat zmateně, rozpačitě, konfuzně, zděšeně nebo uraženě, když se začnou chovat eroticky? Masáž přináší znovuprobuzení smyslů. A to je také přesně záměr terapeuta: Znovu probudit klientovy smysly, jeho smyslnost, radost z bytí v těle, nezávislý organický pocit fyzické a psychické pohody. O to nám v psychoterapii orientované na tělo jde a k tomuto účelu se práce využívající masáže nejlépe hodí. Reaguje-li tedy klient zesílenou smyslností, eroticky nebo projevy sexuálních pocitů, neznamená to nic jiného, než že naše terapie funguje! Když to terapeut netematizuje jako reakci v podobě přenosu muže nebo ženy, nebude z toho dělat žádný problém ani klient.
Erotické pocity se mohou objevovat jako plně organické reakce na uvolnění libidinózních proudů nebo prožitky potěšení následující po uvolnění napětí. Někdy se jedná o formu reakce na teplo a cituplné doteky ruky terapeuta, jindy mohou pramenit z obrazu milované/milovaného projikovaného na terapeutku/terapeuta. Občas se jedná o regresivní obraz přenosu doteku matky, otce nebo jiné milované osoby.
Během masážního sezení mohou klienti prožívat různé druhy pocitů, projekcí nebo přenosů a žádným z nich se nemusíme explicitně zabývat nebo je tematizovat. Je vhodné si je zvědomit, ovšem rozhodnout zda, kdy a jak se s těmito pocity bude zacházet, je úkolem a volbou terapeuta.
Někdy se ovšem stává, že klient vyjádří výslovné přání se svými pocity pracovat. V takovém případě přichází na řadu výše zmíněná otázka, zda je terapeut k práci s přenosem profesionálně kompetentní, a zda je rámec působení definován jako psychoterapie nebo „jen“ jako terapeutická masáž. (Je-li přenos skutečně silný, je vhodné, aby se jím zabýval psychoterapeut mimo masážní sezení.) Celý vtip spočívá v tom, probuzené pocity přijmout a přitom se klientovi příliš nepřiblížit ani ho neodhánět. Je-li předmět terapie jasně daný, má v tom jasno také klient a může ve spolupráci s terapeutem hledat způsob, jak svému probuzenému Erótovi dovolit odrůst jejich vzájemnému vztahu.
Pomoci klientovi převzít zodpovědnost za své pocity a navázat silnější vztah sám k sobě - ne k někomu jinému, ale ke svému vlastnímu já - je vysloveně úkolem terapeuta, cílem terapie. Nově probuzené „nezávislé pocity fyzické a psychické pohody“ se nesmí změnit v novou závislost. Záměr terapie by tedy měl být jasně daný, a to zvlášť při práci mezi mužem a ženou. Jako terapeut jsem nástroj, který ti má pomoci uvolnit tvou životní energii, její proudění. Jsem nástroj, který ti má pomoci navázat kontakt se svými vlastními pocity, rozvinout svou citlivost a smyslnost. Ty budou zesilovat současně s tím, jak u tebe bude docházet k uvolňování napětí a ty si začneš užívat pocitu sebe sama. V této roli jsem odosobněn, nejsem v ní osobně. Nejsem tím, kdo ti má zajistit, aby ses cítil dobře. Jsem nástroj, který ti pomůže najít svůj vlastní dobrý pocit. S tvými pocity nejsem nijak spojen, ale pomáhám ti k tomu, abys se svými pocity opět navázal spojení ty sám. Chováš-li ke mě silné city, dokážeš se víc radovat i ze svých vlastních pocitů.
Intimní blízkost/vzdálenost
Vzhledem k fyzickému kontaktu při masáži se může vyjádření pocitů (zejména těch, které se týkají přenosu na terapeuta opačného pohlaví) snadno rozvinout v problém intimity. Řekla bych dokonce, že může nahánět strach. Potřebujeme tedy určitou „psychickou vzdálenost“, abychom vyvážili fyzickou blízkost.
Masér se pokouší upozadit vliv své vlastní osobnosti, aby se mohl koncentrovat na tu klientovu. Tím se na klienta „naladí“ a nechává prostor jeho vnitřním procesům, aniž by se pokoušel rozumět tomu, co se to tam děje. A právě díky tomuto masérovu postoji, z psychoanalytického hlediska „lhostejnému“, se klient často dokáže sám v sobě zcela uvolnit (a své pocity nechat jen tak plynout). Nedochází k žádnému přerušení jeho myšlenek, nikdo se do nich nesnaží proniknout, nikdo je nehodnotí ani nezpochybňuje jeho pocity. Má možnost setkat se s některými částmi sebe sama, aniž by ho terapeut konfrontoval. Terapeut respektuje psychologickou soukromou sféru klienta v důvěře, že své pocity, myšlenky nebo prvky přenosu předloží klient sám, uzná-li to za nutné (tedy jako vnitřní pocit nutnosti, ne v reakci na intervenci terapeuta).
Popsaný způsob komunikace se od psychoterapeutického přístupu zásadně liší. Psychoterapeut pracuje ze samé podstaty své profesionální práce s rodinnou historií klienta a občas funguje i jako postava k projekcím za některého člena rodiny.
V psychoterapeutické situaci může vzniknout psychická blízkost; bez doteků a fyzického kontaktu však zůstává zaručen respektem naplněný (fyzický) odstup. Psychologickou intimní sféru chrání fyzický odstup mezi klientem a terapeutem. V případě psychoterapie orientované na tělo a vegetoterapie k tělesným dotekům dochází a psychoterapeut nabízí více příležitostí k projekcím a přenosu. To může představovat důležitý terapeutický krok při řešení potlačených rodinných konfliktů. Ze strany terapeuta je zde tudíž nesmírně důležité udržet si uvědomělý přístup a respektující odstup. To zabrání, aby díky dotekům a fyzické blízkosti nedocházelo ještě k většímu zmatení, emocionálním vazbám a závislostem. V případě biodynamických masáží nechceme přenos vyvolávat. A protože je celá terapie založena na doteku a fyzickém kontaktu, je pro nás o to důležitější udržet si vysoký stupeň psychického odstupu.
Neprojevuje-li terapeut při fyzických dotecích jasný psychický odstup, schází mu právě ta důležitá terapeutická úroveň, která vůbec umožňuje využívat masáže jako doprovodnou techniku v rámci psychoterapie zaměřené na tělo. Tento jasný „psychický odstup“ otevírá při masážích široké spektrum léčebných možností na psychoterapeutické a psychosomatické úrovni. Nejasnost v případě výše uvedeného odstupu dané možnosti omezuje. A to je další důležitý důvod, proč tolik zdůrazňuji „instrumentalitu“ terapeutického postoje a neosobní účast.
„Psychická vzdálenost“ při masáži umožňuje široké spektrum terapeutické účinnosti, kde mají prostor jak všechny pocity klienta, tak i terapeuta. Protože však mezi nimi nedochází k žádné výměně, nemůže dojít ani k žádnému zmatení nebo smíšení.
Libidinózní přenos
Okamžik, kdy člověk ucítí a akceptuje své libido (proudění), je stejně důležitý jako přítomnost sexuálních a erotických pocitů. V situaci, kdy se životní energie v tkáních uvolňuje a přestává být dále zadržována ve formě napětí nebo v krystalizované formě, dochází k zesílení smyslnosti. Jedná se o působení jednoduchého principu příčina – následek. Proudění je pohyb životní energie. Cirkuluje v rytmických vlnách a přináší nám příjemné pocity „na kůži“. Jak na její proudění začínáme být citlivější, stává se náš „příjemný“ pocit intenzivnější, zesiluje až k pocitu erotiky. Jedná se o erotiku nikam nesměřovanou (nesměřuje k žádnému „objektu lásky“). Je to vlastně plně organický pocit potěšení, pocit, který bych spíš než „erotický“ nazvala „erogenní“.
Objeví-li se toto proudění v našich erogenních zónách v silnější formě, máme „erotické“ pocity; objeví-li se v našich sexuálních zónách, máme sexuální pocity.
Hovoříme-li u dítěte o erotických pocitech, myslíme tím vlastně pocity erogenní. Když hovoříme o dětské sexualitě, myslíme vlastně dětskou erotiku.
O skutečně sexualitě lze vlastně hovořit až v okamžiku, kdy dítě dosáhne věku puberty. U neurotických dospělých jsou všechny podobné pocity zmatené a je třeba s nimi pracovat terapeuticky. V zásadě lze říci, že všichni toužíme po minulých libidinózních a erotických pocitech, jež jsme prožívali jako děti v době, kdy jsme byli doslova ztělesněním svých potěšení. Jestliže se v průběhu terapie podobné pocity objeví znovu, bylo by mylné je interpretovat nebo zdůrazňovat v první řadě jako sexuální přitažlivost a přenos na terapeuta. Obvykle jsou mnohem nevinnější, než jak jejich projevy vypadají. Zkušený terapeut se k nim také staví jako k důležité fázi psychosexuální regrese.
V dané fázi se z terapeuta obvykle stává „terč“ či „ohnisko“, něco jako dočasný objekt lásky v období, kdy si libido a potlačené pocity razí svou cestu. Než člověk dokáže své vlastní libido plně přijmout, musí se zaměřit na někoho jiného – ať již je to obraz nebo konkrétní osoba – a terapeut se velmi snadno stává obojím. Přenos má v psychoterapii zaměřené na tělo svou přirozenou příčinu. Netýká se jen psychoterapeutů, podobné pocity se mohou stejně silně objevit také ve vztahu k masérovi, ať již s nimi masér pracuje nebo ne. Jestliže se během masážní terapie probouzí smyslnost a zároveň se objevuje přitažlivost směrem k terapeutovi, může se libido velmi snadno zafixovat na osobu, která je probudila, podobně, jako se dříve fixovalo na jednoho z rodičů.
Erogenní pocity – v kombinaci s vděčností pociťovanou k terapeutovi, který je probudil – se rychle mění v cit „erotické lásky“, k „ideálu“ nebo „idealizaci“ dané osoby. Někdy to začíná zcela nevinně jako lidské ocenění terapeuta, pomalu nabírá na intenzitě a přes fázi romantické lásky vede až k vášnivé posedlosti.
Lásku lze stejně silně jako k osobě jiného pohlaví pocítit i k osobě stejného pohlaví. To může mít občas spojitost s homosexuálními tendencemi (v procesu regrese, kdy se uvolňuje fixace na rodiče stejného pohlaví). Jestliže budeme klienta při průchodu obdobím zmiňovaných pocitů podporovat tak, aby nezůstal vězet v psychosexuální fázi, změní se jeho libido a sexuální energie na „nezaměřenou“ - nebudou se na nikoho zaměřovat, ale zosobní se přímo v klientovi. Je velmi důležité, aby terapeut popisovanou reakci v podobě lásky považoval za výraz libida, a ne za pokus o sexuální přiblížení a svůj vlastní protipřenos udržel mimo terapeutický vztah.
To je ještě mnohem důležitější při hlubinné terapii oidipovského procesu, kdy se klient setkává se svou vlastní sexuální identitou. Ve zmíněné fázi může erotická láska k terapeutovi opačného pohlaví velmi zesílit a vyvolat stejný strach z odmítnutí nebo zmatení jako v původní situaci. Protože nyní terapeut – v psychodynamickém smyslu – představuje milovaného rodiče z minulosti, bude jeho reakce na přenos rozhodující. Určí to, zda klient svůj oidipovský konflikt dokáže vyřešit nebo v něm zůstane vězet – zda z vazby na rodiče vyroste a stane se dospělým s vlastními právy nebo zda se ještě neodváží si na svá práva dělat nárok.
Přitom je nesmírně důležité, aby terapeut erotickou přitažlivost akceptoval, aniž by na ni osobně reagoval – ať již ve formě odmítnutí nebo zneužití, devalvace nebo neutralizace pocitů. Prostě ji s neutrálním, ale vřelým postojem, přijme. Prostřednictvím „naprostého přijetí“ v případě terapeuta (a šikovného vedení v případě psychoanalytika) se projekce libida na terapeuta vyřeší a touha klienta nabere svůj vlastní směr. Dokáže-li se terapeut „pasti“ projekce erota vyhnout (a nevztáhne si ji na svou osobu), pomůže klientovi odvést jeho psychosexuální energii a navázat kontakt se svou skutečnou erogenní identitou
Erogenní energetické pole
Smyslnost a erotika se mohou při biodynamické masáži stejně silně vynořit i mezi klientem a terapeutem stejného pohlaví. Podobné intenzivní pocity mívají velmi pozitivní vliv v případech, že je postoj „naprostého přijetí“ zcela jednoznačný. Pro terapeuta je často stejně důležité si masírování užívat, jako je pro klienta důležité masáž přijímat. Tím se pozitivní vztah s přenosem a protipřenosem stává ceněným elementem jejich práce. Existuje-li mezi lidmi vzájemná přitažlivost, vzniká kolem nich silné „aurické pole“ - intenzivní energetické pole – zesilující citlivost klienta. Terapeuta se ovšem také silně dotýká. Pokud nedojde k přerušení, analyzování nebo rozptýlení této intenzity, nýbrž je akceptována jako „erogenní energetické pole“ vznikající mezi účastníky vztahu, stává se velmi, velmi léčivou.
Léčitelé vždy pracují v silném, hustém energetickém poli. Jejich ruce vyzařují teplo v intenzitě téměř připomínající hustotu elektrického náboje. Jejich pacienti hovoří o tom, že cítí elektrický proud, šimrání nebo svědění, návaly horka, pocity vznášení nebo erotické pocity. Léčitelé tedy určitě pracují v „erogenním energetickém poli“, v němž je léčení urychlováno koncentrovanou vzájemnou přitažlivostí dvou lidí. Jestliže tedy během masážního sezení vzniknou mezi mužem a ženou erotické pocity, je snadné považovat dané energetické pole za sexuální přitažlivost (která v něm obsažená být může, ale nemusí). Dokud terapeut v tomto bodě udržuje jasnost a jistotu, může klient zůstávat ve svých erogenních pocitech a tak v kontaktu sám se sebou. Právě pocity erotiky a sexuality mohou na terapeutický proces působit příznivě nebo jej zablokovat. Záleží na tom, jaký postoj terapeut k těmto pocitům zaujme, a nakolik je schopen transformovat lidské vnímání v léčivou kvalitu.
Při masážním sezení jsou pocity přítomné nebo latentní. Myšlenky přicházejí a odcházejí, trápení, radost, vztek, erotika, sexualita, potěšení a nechuť jsou pocity, které se vzedmou a zase opadnou. Myšlenky mohou volně plynout, vyvolávat obrazy, fantazie, něco projikovat nebo také odmítat. Každý vnitřní proces je přípustný. Během práce je ovšem důležité, aby se terapeut naladil na klienta a byl pro něj přítomen s jasným postojem a instrumentalitou. Nesmí se nechat vtáhnout do reality vztahu mezi mužem a ženou. Vzájemné erotické proudění mezi klientem a terapeutem během masáže je moc pěkný dárek – zvláštní prvek, s nímž se dá pracovat. Do léčivého energetického pole vnáší jiskru navíc. Jednou z nejcennějších informací (na osobní i terapeutické úrovni), kterou si mohou muž a žena vzájemně vyměnit, je přijetí erotické síly přitažlivosti toho druhého.
Na přehled všech článků o teorii biodynamické body-psychoterapie
