Psychoterapeutický výcvik v biodynamické body-psychoterapii 2018
Obsah výcviku
Výcvik vychází z biodynamické body-psychoterapie, což je jeden ze směrů psychoterapie zaměřené na tělo. Využívá přímou i nepřímou práci s tělem jako prostředku terapeutického kontaktu, diagnózy a intervence. Každý člověk v sobě ukládá svou individuální životní zkušenost zároveň s příslušnou emocionální informací. V pojetí bodyterapie je tělo vnímáno jako těžiště tohoto uložení a také jako možné místo zpracování této osobní zkušenosti. Součástí všech psychoterapeutických škol orientovaných na tělo je poznatek, že verbální intervence mají pouze omezený dosah. Psychika člověka je vnímána jako pevně zakotvena v těle a skrze realitu těla také dosažitelná.
Ztráta kontaktu s informací uloženou v těle je považována za jeden z hlavních zdrojů psychologických poruch. Tato ztráta kontaktu je obvykle způsobena stresem nebo traumatickými zážitky, především v rané fázi života, u kterých nedošlo k dostatečnému zpracování. Hlavním cílem psychoterapie zaměřené na tělo je pomoci člověku získat lepší kontakt se svým vlastním tělem a tím obnovit přístup k takto uložené informaci, porozumět jí a zpracovat ji.
Psychoterapie zaměřená na tělo zdůrazňuje důležitost podpory v terapeutických procesech. Nedostatek podpory v raném stadiu života může být základní složkou vedoucí k rozvinutí maladaptivního chování. Mnoho metod psychoterapie, byť účinných, nemusí tyto problematické zážitky dosáhnout, pokud v terapeutickém procesu nezahrnují vhodnou podporu.
V bodyterapii je dále zdůrazňován i terapeutický potenciál vztahu mezi terapeutem a klientem. Tento vztah někdy sám o sobě dokáže obnovit normální, zdravý autoregulační mechanismus u klienta a může vést k žádoucím změnám.
Metody a přístupy
Biodynamická body-psychoterapie byla založena norskou psycholožkou a fyzioterapeutkou Gerdou Boyesen a dále rozvíjena ve spolupráci s jejími dcerami Monou Lisou Boyesen a Ebbou Boyesen. Je převážně založena na práci Wilhelma Reicha, ale obsahuje navíc jedinečný způsob provádění různých forem masážních ošetření a dotyků. Je jedinečná rovněž ve svém "ženském přístupu", narozdíl od mnoha jiných, převážně „mužsky“ orientovaných terapeutických metod. Tato metoda bude základní metodou, ve které se bude výcvik odvíjet a ve které je také možné získat certifikát o absolvování.
Jak již bylo zmíněno, biodynamická body-psychoterapie vychází z prací Wilhelma Reicha. W. Reich byl studentem a asistentem S. Freuda ve Vídni. Později se rozešel s tradiční psychoanalýzou a šel vlastní cestou průzkumu základních aspektů spojení mezi tělem a myslí. Rozvinul terapeutickou metodu nazvanou vegetoterapie, která je založena na analýze charakteru. Vegetoterapie se stala základem mnoha současných terapií zaměřených na tělo. Hlavním cílem tohoto přístupu je rozpustit struktury neurotického charakteru a pancíře ve svalech a obnovit přirozený, autoregulující tok energie v organismu. Gerda Boyesen pak původní Reichovo pojetí tělesného pancíře umístěného do svalstva rozšířila i na další tělesné struktury.
Tři základní oblasti výcviku
A) Umění doteku. Zahrnuje různorodé intervence, při nichž se terapeut přímo dotýká klienta s cílem vyvolat určitou reakci, napomoci zpracování klientova tématu, ovlivnit stav nebo držení těla nebo testovat diagnostické předpoklady apod. Do této oblasti spadají i různé druhy biodynamických masáží, zahrnující relaxační, harmonizační, stimulující, mobilizující, provokující a další druhy působení na klienta. Tématem bude např. práce s blízkostí a hranicemi, úloha záměru při doteku nebo zaměření působení doteku na různé úrovně tělesné struktury (kůže, podkoží, svaly, kosti).
B) Základy vegetoterapie. Při vegetoterapii jde o vytvoření bezpečného prostoru pro vyjádření potlačených emocí a vegetativních aktivit a prostřednictvím vlastního prožitku a jeho opakováním se naučit více adaptivnímu způsobu chování. Vegetoterapie napomáhá obnovit přirozený tok životní energie, vitalitu a sebeurčení jednotlivce.
C) Verbální metody. Účastnící se seznámí i s některými verbálními metodami, které jsou úzce propojeny s prací s tělem nebo je lze při tomto způsobu práce dobře využít. Spadají sem i techniky založené na hraní rolí a další.
Součástí výcviku bude i probrání odpovídajícího základního teoretického pozadí těchto metod, jako je např. vasomotorický cyklus, Reichova charakterologie, segmentální model, čtení těla, otázka témat raného dětství, základy psychosomatiky atd.
Součástí výcviku je i jedinečný na zdroje orientovaný konstelační způsob práce s Oidipovským tématem, vyvinutý Monou Lisou Boyesen, a technika Birth Release (Uvolnění vzorců z porodu), vyvinutá Ebbou Boyesen a zaměřená ná vegetoterapeutické zpracování vlastního porodu.
Rozvržení výcviku
První zhruba polovina výcviku je zaměřena především sebezkušenostně a na teorii není kladen takový důraz. V této části výcviku se účastníci učí tzv. biorelease přístupu. Biorelease přístup, stručně řečeno, spočívá v tom, že respektuje hranice klientova odporu. V tomto rámci se pak snaží rozvinout a uvolnit sebeúzdravné tendence a schopnosti klientova organismu, což pro jednodušší problémy může být dostačující postup. Terapeutův přístup je zde nedirektivní.
Více teorie je postupně přidáváno ve druhé polovině výcviku, která je zaměřena na výuku tzv. terapeutického přístupu ("terapeutický" je zde myšleno ve smyslu odlišení od výše popsaného biorelease přístupu). Při terapeutickém přístupu má terapeut v repertoáru i takové intervence, které případně konfrontují vhodným způsobem klientův odpor. Terapeutův přístup může být dle situace i více direktivní. Druhá polovina výcviku je zaměřena také na integraci získaných poznatků a na přípravu pro praktické stránky role terapeuta a průběhu terapie (téma prvního sezení, téma ukončování terapie apod.).